Šesté pokračování seriálu o produkci, ve kterém se vám, kteří začínáte, snažím ZDARMA předat pár těch nejzákladnějších mouder a některé KNOW - HOW, které by vám mohlo pomoci vykročit tou "správnou" nohou. V tomto díle nás čeká velice zásadní téma a to je MÁSTERING. Jestli chcete vědět, jak udělat, aby váš song nezněl jak vytažen z popelnice a zněl na všech reproduktorech stejně, jste tu správně!
Měsíc je zase za náma a já vás vítám u dalšího dílu “ O produkci “, kde dneska proletíme jednou z nejzásadnějších etap produkce. Tou je mastering.  Pro vás, kteří neví o co jde, tak malé přirovnání. Jako každé odvětví v muzice a tvorbě sognu, tak i mastering je odvětví, kterému lidé zasvěcují svůj život a ani po 40 letech v dané problematice, vám zainteresovaní lidé neřeknou, že všemu v másteringu rozumí, a že všechno umí udělat. Zvuk je mrcha, která je pěkně podlá a zkrotit jí je docela umění. Proto je asi jasné, že během těchto dvou dílů, kam základní poznatky z másteringu rozdelím, vám rozhodně neobjasní všechny otázky, ale základní myšlenky postřehnete. K tomu proč masterovat song. Když dáte dohoromady soubor zvuků a vytvoříte song, je nutné tomu dát zvukovou formu. Jsou lidé, kteří se zvukem začnou zaobírat až právě ve finální fázi. Těm bych nejraději vytrhal vlasy a poslal je na měsíc. Dále jsou lidé, kteří již zvuky tvoří s dobrým zvukem a pak tedy mastering nebude už tak poděsný. Ve finále je zapotřebí upravit dinamika všech zvukových stop, ze kterých se váš song skládá a následné upravění zvuku tichto stop je už velmi individuální. Neexistuje přesně daný postup, jak masterovat (jeslti ano, tak budiž, ale podle mě je to blbost, protože na každý případ se aplikuje specifický postup finální úpravy zvuku.) Proto je dobré, mít silný teoretický základ a s ním pak danou problematiku aplikovat na konkrétní případ. Na co bych ještě chtěl poukázat, je fakt, že jsem se setkal s lidmi, kteří se velice rádi a naprosto stupidně zaobírají termínem “toto je dobrý mástering a toto je špatný mástering”. Když slyším někoho takhle mluvit, tak mě tuhne krev v žilách. Jelikož jsem se ještě nikdy nesetkal se standartizovaným mustrem, který ukazuje, jaký mástering je dobrý nebo špatný, je tedy jasné, že tito lidé třeba nepochopili, proč je daný zvuk hrubější, než by se jim líbil, nebo proč je to tak potichu v této pasáži. Je jasné, že né vždy se práce povede, ale nikdy nevíte, jaký byl umělcův záměr. Takže si raději rozmyslete, co tím mohl daný člověk myslet, a až vám to opravdu, v celé délce sklatby, nebude dávat smysl a zvuk vám bude rvát uši, potom je dobré se zamyslet nad tím, jestli daný člověk neudělal třeba někde chybu a jestli by nebylo třeba lepší to udělat jiným způsobem.  A teď k dnešní části dílu, neboli Mástering 1. Dnešní díl zaměřím na prostředí, ve kterém výsledný zvuk budete poslouchat. Toto je velice opomíjená věc a doplácíte na to jedině vy. Důsledek této situace je, že jste udělali skvělý zvuk u sebe ve studiu, jste nadšení a jdete ho hned vyzkoušet na párty. Tam z hrůzou zjistíte, že zvuk linoucí z beden je tak odporný a nevyvážený, jako by se linul odněkaď z popelnice. A vy si začnete klást otazku “Cože? Dyť mě to hrálo tak úžasně!! “ No a jsme u jádra pudla. Můžete mít vybavení za milióny, ale bez toho skillu to prostě nepůjde, takže začněte vnímat a jdeme na to. Daný problém byl zapříčiněný (když opomenu kvalitu vybavení, kterým jsem se zaobíral v prvním díle) špatnou akustikou ve vašem studiu. To znamená, že některé frekvece jsou ve vaší místnosti zesílené a některé zase ztlumené. Tím pak při tvoření ladíte zvuk podle vaší místnosti, aby vám to hrálo krásně, ale když vaše sklatba bude odzkoušena na jiném vybavení v jiném prostoru, né vždy se to shledá s úspechěm. A teď jak tomuto zabránit. V první řadě je pár základních mouder, které by jste měli dodržet při vytunění vaší místnosti, aby jste ji mohli pasovat na “studio”. MAGICKÝ TROJUHELNÍK: Toto není žádná pomůcka Davida Copperfielda, nýbrž základní postavění reproduktorů vůči vám. Když se posadíte do sveet pointu (místo, ve kterém budete při tvorbě sedět a budete chtít mít v tomto místě co nejreálnější zvuk), tak by měli reproduktory s vaší hlavou svírat rovnoramenný trojuhelník.  reproduktory by měli být ve stejné výšce uší. Dejme tomu, že máte rozestavené reproduktory. A teď co dál. V další etapě by jste měli dát vaší místnosti nějakou akustickou izolaci a jeslti nechcete rušit sousedy, tak i místnost akusticky utěsnit. Ze zkušeností při tvorbě mého studia vám teď dám pár praktických poznatků, které mě docela vyškolily. Měli byste zajistit, aby vaše studio na mastering němělo dozvuk (aby tam nebyla ozvěna, která vám bude rušit poslech), ale né zas moc, jelikož, když bude místnost úplně hluchá, pak se tam budete cítit špatně a i poslech nebude reálný. V podstatě vám jde o to, abyste z vaší místnosti udělali místnost, kde se bude zvuk projevovat naprosto “ syrově” Bez žádných přikrášleí ozvěnou nebo špatnýma reproduktorama. K dostatečnému utlumení dozvuku jsou dobré tzv jehlany ( viz díl 1. ). Tyto jehlany jsou docela účiné a když jsem hledal nejlevnější variantu spojenou s kvalitou, nejvíce se mi asi osvětšili jehlany z portálu www.akusticka-pena.cz . Samozřejmě existujou i levnější varianty a různé molitany, které taky tlumý středovýšky. Zažitý omyl s platama od vajíček je fajn design, ale jejich funkce je taková, že vám zvuk maximálně rozrazí, takže vám v tý mýstnosti udělají ještě větší bordel.  Díky těmto molitanovým jehlanům eliminujete odraz zvuku od stěn, ALE POZOR!!!!! Eliminujete POUZE středy a výšky. Bassy ne, a celkově bassa je pro mástering naprosto největší nepřítel, protože její šíření je všesměrové a díky existenci tzv. stojatého vlnění se zvuk chová v místnosti v každém místě úplně jinak... takže jak říká můj kamarád, “ úplně na palici”. V případě zvukové těsnosti místnosti je význam takový, že místnost utěsníte od okolí. Tímto dosáhnete např. když postavíte tzv. místnost v místnosti. Tím pak utlumíte z určité části i bassy které prolítnou zdí, jako by tam žádná nebyla. Pro utlumení bassů je jedna mocná zbraň a to skelná vata, respektive, HODNĚ skelný vaty. Existují tzv bass trapy, které si můžete vyrobit a výborný basstrap je například látková pohovka.   Tato vata dobře pohlcuje bassy. I tak je to ovšem věda a raději se podívejte na servr www.hudebniforum.cz , kde se touto problematikou přímo zabývají. Tak a teď jak zjistíme, jak odhlučnit místnost tak, aby to nebylo moc, ani málo? Na toto existuje tzv měřící mikrofon, který jde sehnat do dvou tisíc.  Funguje to tak, že si nastavíte druh vašich reproduktorů a posléze se v EQ WIZARDU spustí tzv. sveep ( zvuk který zazní nejdříve od spodních frekvencích až k horním ). Tím vám reproduktory zahrají celé zvukové rozhraní a měřící mikrofon vám výsledek zaznamená do grafu.   V tomto grafu je vidět, jaká frekvence je utlumená a jaká naopak zesílená. Tím, že místnost obložíte jehlany, které vám pohltí s ozvěnou i středovýšky, zistíte, že budete muset na ekvalizéru zase středovýšky přidat, aby jste měli všechny frekvence v rovnováze. Díky tomu si tedy na ekvalizéru vyrovnáte všechny frekvence podle grafu a následně by jste měli dostat graf, kde se ve všech frekvencích motá křivka kolem 0 -> nikdy nebude přímo nula. Máme slazeno a přichází na řadu test sklatby, kterou bezpečně znáte. Uslyšíte opravdový zvuk, donastavíte si decentně ještě detajly, které vám případně nebudou sedět a je hotovo. Máte místnost PŘIPRAVENOU na to, aby jste v ní udělali zvuk, který bude znít všude přibližně stejně a už se vám nestane případ, kdy bude váš song znít jako z popelnice :)  Nezapomeňte na jednu z nejduležitějších věcí a to, že všechno, co si v místnosti provedete, bude ok, ale když se tam potom nebudete cítit dobře, můžete to zbourat;) | |||
